Rally Vysočina 2003 pohledem spolujezdce posádky st. č. 61
Datum: Čtvrtek, 03 Duben 2003 @ 00:28:31
Téma: MČR - sprintrally

Rally2.comJestli máte chuť, tak si přečtěte, jak vypadal druhý podnik letošního sprintového mistrovství, tak jak jsem ho viděl já, jako spolujezdec posádky Jaroslav Pospíšil – Pavel Zvonek, která měla na dveřích Hondy Civic 1,6 Vti startovní číslo 61.



Ani další start "bílé" Hondy Sparrow racingu v rallysprintech se neobešel bez mé účasti. Tentokráte jsem četl noty Jardovi Pospíšilovi. Oplatil jsem tak zaneprázdněnému Petrovi Kozlovi jeho záskok u Dana Zpěváka na rally Šumava.

Je pěkné jarní ráno a naše posádka se vydává na start soutěže do Okříšek. Pořadatelé před nás umístili slovenskou posádku Haluška – Marinica, která byla v listině přihlášených uvedena s příšerným startovním číslem 96. Bohužel jsme neměli moc času si s klukama ze Slovenska popovídat. Ale to už stojíme za časovkou před startem RZ. "Takže hlavně v klidu. Na první RZ se nevyhrává, vzpomeň si na loňský rok. Na první RZ jste měli super čas a na dvojce jste se nabourali," upomínám Jardu na jeho loňské neslavné působení, zakončené příkopou. Jdeme na to, padá ze mě nervozita a my projíždíme první rychlostkou na jistotu. V Horním Újezdu to podle předpokladů hodně klouže, takže je třeba dávat pozor. Nový úsek je moc hezký a kopanec, kterým se vozy vrací z místní komunikace se taky povedl. Tento nový úsek mi nadělal hodně starostí při tréninku. Trénovali jsme průjezd H. Újezdem tak, jak se jel loni. Správný průjezd jsme zjistili až při našem posledním tréninkovém průjezdu, ale nebyli jsme sami. RZ pokračuje rychlou pasáží. Přichází dobržďování na křižovatce směrem na Výčapy kouknu z auta a vidím škaredě vyválené Clio Taliána. Tak to musela být pořádná bouda, bleskne mi hlavou, ale to už odbočujeme prudce vlevo na nový úsek. Kousek za mostem jsou velice hezké zatáčky na horizontech, ale pak následuje rovný úsek. Ten je před Výčapama strašně rozbitý. Všude je samý kámen a velké nebezpečí defektu, který se nám naštěstí vyhnul. Ve Výčapech se svižně vymotáváme z návsi a dlouhou rychlou levou pokračujeme přes několik zatáček v horizontech k pravému vracáku. Tady se nedá nic vymyslet a už se blížíme k posledním dvěma zatáčkám na vytahaných kamenech a jsme v cíli první RZ. Byla to pohoda bez krizovek. Kojetická RZ se hodně podobá té loňské. Startujeme na návsi v Loukovicích. První zatáčky jsou na bordelu a pak následuje rychlý úsek do Čáslavic. Projíždíme retardérem a chystáme se na dlouhou pravou na bordelu. Zvládáme ji a pokračujeme moc hezkýma zatáčkama z obce. Tady vidím nešťastného spolujezdce slovenské posádky Haluška – Marinica, jak nám ukazuje v itíku nalistovanou stránku s velkým zeleným OK. Škoda, třída A5 přichází po technické závadě o jednoho z favoritů. Pokračujeme na křižovatku tvaru Y a rychle na bordelu odbočujeme doleva. Hupsneme na mostě, zvládnem pár zatáček s vytahaným kamením a jsme v Sádku. Rychle objedeme zelený ostrůvek a už dobržďujeme doprava za zeď na komunikaci do Kojetic. V protahovákách před družstvem mi v mysli vytane vzpomínka na loňský rok, kdy jsem se ve smyku hodně škaredě díval na betonový propustek v příkopě. Loni to Dan Zpěvák pochytal a letos jsme se do těchto problémů nedostali. V Kojeticích hlavně opatrně, protože to tady dost klouže. V televizním vracáku Jarda tahá ručku, ale zadek se neurval a musíme couvat. "V klidu, nic se neděje," uklidňuju ho a pokračujeme do obávaných zatáček u koupaliště. Brzdné stopy svědčí o něčích problémech. I letos si zatáčky vybraly daň. Na křižovatce čistě odbočujeme vpravo a lesem se blížíme k cíli. Už teď je tu dost bordelu, při posledním průjezdu to bude maso. Vyjíždíme z lesa a jsme v cíli. Škoda té ztráty ve vracáku. Jarda má hodně dopředu posunutý sedák, takže ručkou nemůže v podstatě zabrat. Domlouváme se proto, že příště to potáhnu já. Už se těším. Poslední RZ první části je tradiční Petrovická, byť trochu změněná a jedoucí se v protisměru. Tady se nám vcelku daří a bez větších problému přijíždíme do cíle. Rychle na přeskupení do Okříšek a pak do servisu. Nemáme žádný problém, takže probíhá jen klasická údržba a kontrola.

Druhá runda začíná a my se snažíme malinko zrychlit. Docela se to daří. Na další RZ Kojetice je to podobné, avšak v samém závěru při výjezdu z lesa máme problém. V poslední pravé zatáčce před cílem je štěrk. Sice ho Jardovi přečtu, ale přesto nám uletěl zadek. Už si prohlížím hlubokou příkopu na své straně, ale Jarda smyk na mé straně chytá a do pole lehce míříme až na druhé straně, kde je ideální místo pro takovéto dovádění. Žádné převýšení a žádný šutr. Rychle se srovnáváme a vyjíždíme. Stálo nás to nějaké sekundy, ale vše proběhlo bez problémů. Druhý a poslední průjezd Petrovickou RZ se nám moc nepovedl. Nevyvarovali jsme se několika chyb a v retardéru před cílem nás to trochu vyneslo a museli jsme jet jedním kolem v poli, ale bez větší ztráty. Znovu odjíždíme na přeskupení a do servisu na běžnou kontrolu.

Máme před sebou poslední dvě RZ. "Jdeme na to a hlavně neblbni," říkám. Ale jde to. Kopanec v Horním Újezdu se mi líbí stále víc, i když dopadáme kousek od obrubníku, který by nás pořádně prověřil. Vše probíhá v pohodě. V horizontech před rozbitým úsekem Jardu trochu krotím ať ubere a už se blížíme k rozbitému úseku. Bohužel vyžíráme jednu z děr a auto dostává ranu na přední pravé kolo. Jak jsem se dozvěděl v cíli, nebyli jsme sami. Posádka Sutr – Vorel zde odepsala disk a dostala defekt. Nám pneumatika vydržela. Před startem do poslední RZ kontroluju zasažené kolo, ale nic na něm nevidím, takže se mi zdá být vše OK. Věděli jsme jaký máme přibližně náskok před Bartončíkem, a tak bylo našim cílem udržet ho. "Kdybych se nějak rozvášnil, tak mě kroť, ale ne moc," říkal mi Jarda před startem. Snažíme se jet jak jsme se dohodli. Erzeta je už plná vyházeného kamení. Hlavně objezd zeleného ostrůvku v Sádku je jako tankodrom a já se bojím defektu. Naštěstí projíždíme v klidu až do Kojetic. Tady si opět potáhnu ručku a už valíme kolem bazénu na křižovatku a pak do lesa. Tady to je už hodně vytahané a při výjezdu z lesa vidím spoustu čar od krizovek jiných posádek a taky naše čáry z druhého průjezdu. Tady radši opatrně a už jsme v poslední levé a vidíme Escort nešťastného Balleka, který je nepříjemně pohozený nad příkopou, asi 50 m před letmým cílem poslední RZ. "Tak to je smůla," prohodíme oba zároveň do interkomu a protínáme cíl. Uf, tak jsme to zvládli. Podáváme si ruce a zastavujeme ve stopce. Vidíme, že nám Bartončík něco dal, ale nemělo by to na nás stačit. Spokojeni dojíždíme do servisu. Tady mechanici kontrolují auto a zjišťují poškozené uložení tlumiče od nárazu na předposlední RZ. Už nás spadlo veškeré napětí a tak v klidu můžeme ocenit kulinářské umění našich mechaniků, při opékání klobás. Do cíle pak odjíždíme velice opatrně, aby tlumič nevylezl. Konečně jsme v cíli a odevzdáváme Hondu do UP.

Nakonec jsme dojeli na pátém místě třídy N2. Na to, že jsme spolu jeli prvně a pro Jardu to byl první letošní start, není výsledek špatný. Nejdůležitější, ale bylo, že jsme se pěkně svezli a bez větších problémů dorazili do cíle. Na třetí místo jsme neměli až takovou ztrátu a zároveň víme, kde jsou naše rezervy. Je jich ještě hodně, zejména při dobržďování z velkých rychlostí. Na závěr bych chtěl poděkovat, tradičně skvělému, Sparrow racing teamu a RSP za podporu, zejména Peti, která byla za všech našich fanoušků na trati nejvíc vidět.



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=837