Blovická rally pohledem spolujezdce posádky st. č. 67 + video
Datum: Úterý, 25 Únor 2003 @ 00:40:21
Téma: MČR - sprintrally

Rally2.comMimo jiných se na trati prvního závodu letošní sezóny objevila také posádka Ladislav Henzl – Pavel Zvonek. O tom jak se posádce dařilo si můžete přečíst v komentáři spolujezdce. Součástí komentáře je i video, které zachycuje posádku při jednom z opuštění tratě.



Když se objevila možnost startu na Blovicích po boku Ladislava Henzla neváhal jsem. Pouze jsem měl trochu obavu, jak bude fungovat spolupráce s neznámým jezdcem. Do Blovic jsme přijeli ve čtvrtek ráno a hned se vydali projet trať. Přestože jsem slyšel mnoho kritických hlasů na rychlostní zkoušky této soutěže, mě se na první pohled velice líbily. Byly zde sice nudné pasáže a retardéry, které nemám rád, ale jinak byla trať velice pěkná, plná protahováků a horizontů, hodně ztížená nevyzpytatelným povrchem. Prostě, kdybych se šel dívat, tak se zaraduju. Z pozice spolujezdce jsem to viděl už trochu jinak a netajil své obavy. Přejímkou jsme prošli v pohodě. Vyzkoušeli si auto, abychom zjistili, že gumy nebudou na sněhu absolutně fungovat a rozloučili se před sobotním startem. Večer jsem s klukama z RSP probral možné nástrahy tratě, poseděli jsme s mechanikama ze Sparrow a kolem půlnoci se odebrali na kutě.

Když jsem se ráno probral, hned jsem se zajímal, jak to vypadá venku. Pohled mi přidal trochu vrásek na čele, protože v Kasejovicích byla absolutní mlha. Když za chvilku došel Zdeněk Vladyka a konstatoval, že venku bude pravé soutěžácké peklo, ozval se mi v břišní krajině tzv. vrňoš a já záviděl klukům, kteří se šli v klidu dívat. Rychle jsme se vystěhovali z hotelu, aby kluci v pohodě odjeli na RZ a já mohl odvézt závodničku do Blovic. Tady na mě už čekal Láďa. Přesedl jsem si na místo spolujezdce a za chvilku jsme odstartovali. Mlha mezitím ustoupila a sluníčko zasvítilo nad zasněženou krajinou. Cestou do servisu ještě přemýšlíme nad gumama. Nakonec se rozhodujeme podobně jako ostatní pro mokré gumy. Mají měkčí směs. Byl to takový kompromis zvolit menší zlo. Už stojíme na startu 1. RZ. Hned po startu se najíždí na motanici, která je kompletně na sněhu. Auto tady nejde skoro ovládat, ale nám se zde docela daří a už upalujeme po suché cestě vstříc nejatraktivnějšímu vracáku soutěže. Po krajích je sníh a tak se Láďovi daří Hondu krásně urvat na ručku. Na široké cestě není co vymýšlet, jen se musí najít správná hranice rychlosti, kterou ještě snesou naše pneumatiky. Přílet do obce Vrčeň je moc hezký, také následující horizonty mezi domy potěší srdce závodního jezdce i diváka. Tady stojí Štěpán se Zdeňou, kteří mě, jako jediní z RSP, přijeli podpořit přímo na trať. Jak se později dozvídám, měli jsme zde druhý čas ve třídě N2 a to byl dobrý začátek. V těchto místech je trať relativně suchá, ale dá se těžko odhadnout, kde může být námraza. Je to trochu loterie – buď to podrží gumy nebo ne. Jedeme docela rychle a i záludný most ve Čmelinách zvládáme dobře. V následující rychlé pasáži po příletu do Vísky nás v namrzlé zatáčce předbíhá zadek. Už jsem zapřený v klubíčku s hlavou přitisknutou k sedačce (tak jsme to s Danem Vladykou trénovali v zimě) a čekám co bude, ale to už Láďa řadí za jedna a s nevelkou ztrátou pokračujeme do Kladrubců. Z obce se sice vyjíždí v kopci, ale místní zatáčky na horizontech jsou moc hezké, stejně tak jako závěr RZ. O co méně diváků tady sleduje rally, o to více pěkné podívané je tady k vidění. Zvlášť úsek za Přebudovem se mi moc líbí, i když je to tu kvůli zbytkům sněhu a námraze hodně zrádné. Právě pár zatáček před cílem vidím Janu Pluhařovou, spolujezdkyni Katky Trojanové, jak signalizuje zeleným OK. Už první RZ znamenala konec nadějí největších favoritek dámského poháru. Jejich stříbrné Clio vyletělo v nepříjemné levé zatáčce přes klády do stromu. Ve stopce jsme informovali pořadatele o nešťastných holkách a zhlédli časy soupeřů. Dojeli jsme třetí a to nebylo špatné.

Druhá RZ byla nejvíce pod sněhem. Od startu až do odbočení v Přešíně to byl v podstatě led, sníh a vyjeté koleje. Jeli jsme zde hodně opatrně, jestli se tak vůbec dá nazvat jízda po sněhu na tlustých prořezaných, ale hladkých pneumatikách. Před Přešínem byla dlouhá rovinka. Před závodem jsem klukům říkal, že tady to někdo nedobrzdí. V závodě jsem už z dálky viděl nabouranou Hondu. V cíli RZ jsem pak zjistil, že to byl Zbořil. Láďa se to snaží v klidu ubrzdit, ale najíždíme kolama do sněhu a jsme v příkopě. Divákům to chvilku trvá než se rozhýbou a vytlačí nás. Pokračujem dál po suchém a velice rychlém asfaltu "vyšperkovaným" nudným retardou. Na následující křižovatce odbočujeme směrem na Louňovou. V obci je retardér na sněhu a tak musíme dávat pozor ať to nesklouzne do zastávky. Tady už to je zase docela zajímavé. Zvlášť, když příjezd do Žďáru ztěžují zbytky zimního posypu. Pěkný technický úsek na úzké cestě až do Smeradova se nám daří projet docela pěkně a už valíme směrem k další srdcařské záležitosti. Na úzké cestě jsou vyjeté koleje ve sněhu, je tu plno horizontů a každá chyba by se nepříjemně vymstila. Toto byl podle mě nejtěžší úsek soutěže, protože bylo velice těžké najít správné tempo. My se snažíme dávat velký pozor a v klidu se dostáváme až do vracáku před Blovicema. Od tohoto místa je to cíle jen kousíček a za chvilku jsme ve stopce. Tady naposledy zapisuju časy našich soupeřů. Od další RZ nás už bohužel nezajímaly.


Začátek RZ 3 je hodně rychlý. Pěkná technická část začínala až s vjezdem do Unětic. V klidu jsme projeli ratardérem a rychle mířili na úsek, který byl z velké části pod sněhem nebo s kolejemi vyjetými ve sněhu. Tento úsek patřil k nejtěžším na trati celé soutěže. Protože gumy samozřejmě vůbec nefungují jedeme velice opatrně. Za rovinkou vidím mávajícího spolujezdce posádky Poživil – Ježek. Zpomalujeme, ale jejich kit zatím není nikde vidět. Za chvilku si však po pravé straně všímám hodně rozbité Felície, po trojnásobném kotrmelci, podivně zavěšené v příkopě. Byla to největší havárie soutěže. Mechanici DEFEND LOCKU budou mít hodně práce, aby stihli vůz připravit na Šumavu. My však zrychlujeme a pokračujeme dál do nepříjemné prudké pravé zatáčky. Přestože víme o záludnosti zatáčky, po najetí na led se nedaří Hondu včas zabrzdit a tak zůstáváme půlkou přední části viset nad potokem. "Tak to je konec, odtud to nedostaneme," konstatuje Láďa. Musíme to vytáhnout, přece takto blbě neskončíme," namítám já a hlavou mi bleskne vzpomínka na všechna ta auta, která jsem pomohl dostat z často hodně zapeklitých pozic. Vybíháme ven, ale naneštěstí nikde nejsou žádní diváci. Zkoušíme to vytáhnout sami, ale vůbec s tím nehneme. Po dlouhé chvíli přijíždí naše první záchrana – dvojice běžkařů. Sundávají lyže a zkouší tahat. Postupně dobíhají další diváci. "Pojďme na to, já ty Blovice potřebuju dojet," hecuju fanoušky a nám se konečně auto po dlouhém úsilí daří dostat na cestu. Jsem hodně špinavý, ale rychle naskakuju, zapínám pásy a pokračujeme. Zapínám přilby do intercomu, hledám se v rozpisu a ve svižném tempu pokračujeme přes dva retardéry v Drahkově dál velice rychlou pasáží zakončenou nepříjemnou mokrou levou zatáčkou do obce Letiny. Z obce se vyjíždí prudkou pravou zatáčkou do kopce. Když se před námi rozestupují davy diváků, připadám si chvilku jako v Portugalsku. Po odbočce následuje velice pěkná pasáž ze zatáčky do zatáčky. Moc hezký úsek rychle projíždíme a jsme s obrovskou ztrátou v cíli 3. RZ. Už ani nepíšu časy. Protože máme časovou ztrátu, spěcháme na přeskupení do obce Prádlo a odtud už v klidu do servisní zóny.

V servisu se rozhodujeme přezout na suché nejměkčí devadesátky. Jinak naši mechanici nemají moc práce. Trošku pojíme a jedeme ven ze servisu. V tankovačce doléváme benzín a pokračujeme na druhý průjezd RZ Srby. Už od startu je vidět, že sněhu hodně ubylo. Na motanici kolem zemědělského družstva to je poznat nejvíc. Souvislou sněhovou pokrývku vystřídaly koleje. Svižně pokračujeme do vracáku. Cesta je mnohem více oschlejší a tak jsme rádi, že se to na ručku vůbec urvalo. Gumy fungují mnohem lépe. Na to, že nemáme s kým závodit jedeme rychle. Pasáž mezi Vrční a Tojicemi je velmi hezká. Jsou zde hezké protahováky a taky horizonty různé obtížnosti. Právě na poslední horizont před Tojicemi málem doplácíme havárií. Ve velké rychlosti (150 km/h?) nám zatančil zadek Hondy. Přední kola zůstala na asfaltu, ale zadní se klouzala po mezi ve sněhu. Nějakým zázrakem se auto nepřevrátilo a my zastavili skoro v protisměru. Jak jsme se dozvěděli v cíli, na stejném místě měl problém i Talián. Poznamenaní psychickou tíhou této velké krizovky pokračujeme do cíle. Bohužel jsme ještě pomohli Zdeňkovi Vladykovi k materiálu na chystanou videokazetu "The Best of 2003." Z mostu v Obci Čmelíny pokračujeme rovně pod cestu. O kameny nám praskl nárazník a trochu se ohnul šusplech. Opět nám museli pomáhat diváci. Věděl jsem, že tady budou i kluci a tak se rychle hledám v rozpisu a rozhlížím se, kde jsou. Už si všímám Zdeňka, který jednou rukou fandí a druhou natáčí. V momentě mi klepe Štěpán na boční sklo a už tahá Hondu ven. Byl to zajímavý pocit sledovat z auta jednoho kámoša jak nás tlačí na cestu a druhého jak vše natáčí. V cíli 4. RZ jsme se shodli na tom, že dál už nemá cenu závodit a tak poslední dvě RZ pouze v klidu projíždíme. Na poslední RZ si ještě všímám Alese Guteho. Fandí nám a fotí nás, takže já mávám na oplátku na něho.

V cíli pochopitelně nejsme s výsledkem spokojeni, ale shodli se na tom, že prasklý nárazník byl jen malou daní za všechny ty krizovky. Každý den prostě není posvícení. Závěrem bych chtěl poděkovat Sparrow racing teamu za přípravu Hondy a také všem divákům, kteří nás dostávali zpět na trať. A nebylo jich málo. Poznal jsem jenom Karla Vajíka a Štěpána Formana, ale náš dík však patří i všem těm dalším neznámých fanouškům rally. Štěpánovi navíc patří poděkování, za to jak se o mě jako správný vedoucí týmu staral a pomáhal mi ve všech záležitostech před startem soutěže a v pořádku nás dovezl zpět do rodného Zlína.

Video z opuštění trati na RZ4 Srbská




Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=808